Umělkyně srdcem i duší
Její vášeň a talent jsou zhmotněním vzdělání na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se věnovala studiu v malířské škole prof. Karla Strettiho a Michaela Rittsteina. Během svého studia na Akademii se zúčastnila stáže na pařížské Sorbonně, kde se nechala inspirovat dědictvím renesančních mistrů a podrobně zkoumala techniky Jana Van Eycka a jeho vlámských následovníků. Díky tomu její práce vyniká živostí barev, což činí každý portrét poutavým uměleckým dílem.
V ateliéru Michaela Rittsteina vnesla do svých obrazů dynamiku a hravost.
Působila jako lektorka Národní Galerie v Praze a soukromých výtvarných škol. Její portrétní práce se zaměřuje především na klasickou olejomalbu a malbu kombinovaných technik, o které se můžete více dočíst ZDE na našem blogu.
Ve stálé sbírce Národního Zemědělského muzea v Praze můžete nalézt obraz „Odraz lesa“. Mezi její ocenění patří Premio Lynx – International Prize of Conteporary Art, udělené v roce 2015 v italském Terstu.
Z významných výstav, na kterých se představila, lze zmínit Premio Lynx v italském Livornu a další výstavy v Česku, Itálii a Slovinsku:
Z výstav:
Premio Lynx – Sala Degli Archi, Livorno, 2016, Italy
Night city life – Morna Gallery, Prague, 2015
Lynx, Arte contemporare – Lokarjeva Galerija, Ajdovščina – 2015, Slovenia
Lynx, Arte contemporare – Lux Art Gallery, Trieste – 2015, Italy
Malby – Galerie Svatý Jan, Slapy – 2014
Malby – Salvátorský salon, Praha – 2012
Diplomanti AVU – Karlin Hall, Praha – 2011
Krajiny vnitřní a vnější – Galerie AVU, Praha – 2010
Festival současného umění Art Prague – Galerie Lapidárium – 2008
Avricourt face – Avricourt – France 2009
Jung Art, Galerie Dolmen, Praha – 2008
Tvorba Barbory Lou se dá popsat jako vyrovnané klání mnohovrstevné propracované malby, figurální a anatomické brilance s mistrovsky zvládnutou hrou světla a spirituálním rozměrem objektů, které skrze důkladnou symbolickou interpretaci tvoří hlavní metaforickou duši díla.
Její olejomalby jsou velmi často komponovány ze tmy vystupujícími záblesky prchajících okamžiků, mihotavým tlumeným světlem a neonovou září ztichlého velkoměsta, zračící se ve výrazu lidské i zvířecí tváře. Je to právě ten okamžik denní doby mezi „psem a vlkem“.
Obrazy jsou převážně prostoupeny momenty ticha, klidu a intimity. Častým leitmotivem je také prvek zrcadlení světel na vodní ploše, či říčním toku, který je vnímán jako mocnou zklidňující studnicí městského tempa. Voda a světlo jsou již po tisíce let životadárnou veličinou většiny velkých měst a právě v setmělé noci se tyto dva živly spojují v jakousi jedinou efemérní entitu.
(Galerie Morna, 2016)
Malířská tvorba Barbory Lou vychází z odkazu klasické evropské akademické tradice. Barbora L. je velkou tradicionalistkou, což vychází z jejího studia na akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Karla Strettiho a Michaela Rittsteina. Nebojí se však do své malby implementovat prvky, které upoutávají svojí originalitou a rozverností. Ty si nezadají s hravostí děvčátka na jarní louce běhající za efemérní lehkostí otakárka fenyklového či babočky paví oko.
Významným motivem Barbory L. je krajina, zejména krajina Posázaví, kterou si tak oblíbila a stala se jedním z témat určité doby její tvorby. Malby krajin jsou vyvedené v detailech, ne nepodobné klasickému českému krajinářství Mařákovy školy, či snad lze z nich vycítit i ozvuky Barbizonské školy malířů Camille Corota či Eugene Boudina. Není to však pouhá retromalba s historizujícím sentimentem, Barbora L. zachycuje místa, která mají být v brzké době přebudována v pozemní komunikace či zastavěna.
Protipólem krajiny v díle je syntéza ženy a autoportrétu. Téma ženy chápe Barbora L. velice široce, portrétuje svůj život, své dětské vzpomínky, fáze dospívání, objevování své krásy, které ústí do vrcholu ženskosti, mateřství.
V její malířské tvorbě je možné vysledovat, že přes různé své fáze života a umění dospěla k jasně rozpoznatelnému výrazu.
Pokud bych měl tuto krátkou zprávu uzavřít, učiním tak s jednoznačným sdělením, a to, že Barbora Lou je jednou z nejtalentovanějších a nejnadějnějších malířek své generace.
Jan Melena (10. 1. 2023, Ostrava)